MuzesPodnikat.cz - Příběhy českých podnikatelů

Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz), který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká. Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před 60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete dvě hodiny jako vykládat.

Dostal jsem Liberecký kraj a při mojí první přednášce v Jablonci nand Nisou jsem to pocítil dost na vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala tichá otázka: „Ty vole, co má v těch taškách?“, která dostávala hned odpověď: „To má narvaný těma prachama“. Tehdy se pan Novotný dostavil později, a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role (o mých pár let zpět), aby mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to začalo bavit (snad to tedy není jednostranné) a byl jsem nyní zhruba na 5. škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři roky téměř propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes. Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po 15 letech.

Kdysi jsem chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi po devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz), jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy mne to tam hodně vzalo (o to víc, když jsem nevyhrál to stipendium na Stanford...). S odstupem času se nálada v České republice zlepšila a podnikatel podle není už jen něco mezi sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu, správným směrem.